z Rodu vlka

Před vánoci se u nás stavila na mazlení štěníků Anička a udělal nám úžasné fotečky těch našich malých rarášků. Postupně je budeme přidávat 🙂 sem předvánoční focení A vrh

Moc děkujeme a těšíme se na další.

Takhle to vypadá, když to náš Altajek zalomí. Jeho pozice jsou někdy opravdu víc než divné a z pohledu nás lidí i nutně nepohodlné. No, ale mu očividně vyhovují. Možná je to jen nějaká saarloosí jóga či tak.

Dnes 25.11. 2017 je to už 5 let co přišly na svět Ryjánci Áčka.
Jen tak si už pět let chodí po světě a dělají náš svět lepší 🙂. Podnikají s námi všechny ty šílený výstavy, výlety, akce a vůbec vše jen proto aby byli s námi.

Za nás doufáme, že to s námi vydrží ještě pořádně dlouho náš pán úžasňák, protože každý den dává radost, lásku a pochopení nejen nám, ale i jiným.

Děkujeme 💖💘

17.11.2017 se nám narodila štěňátka.

To, že se Alasenka chystá rodit nás trošičku zaskočilo a překvapilo, přeci jen s 58 dnem jsme nepočítali. Poslední dobou začla být Alasenka velmi vybíravá v žrádle a tak jsme nakonec skončili u pouhopouhých kuřecích žaludků. A jelikož ve středu a ve čtvrtek ráno i těch snědla jen málo, tak jsme jí ve čtvrtek koupili i výživnou pastu s tím, že teda budeme dokrmovat takto, ještě jsem se po cestě stavili na poště vyzvednout rozlišovací obojky, které právě dorazily a honem domů. Ovšem když jsme přijeli domů a ona nás slečna místo vítání utekla a snažila se schovat kam jen to šlo, začlo nám to být divné. A tak jsme uposlechli radu znalých, že se asi už připravuje na porod a Alásek mohla ven už jen na vodítku. A jelikož celé její chování i fyzické projevy byly nestandartní 😉 tak jsme pro jistotu už spolu obě spinkaly v „její“ bedýnce. Alásek se v noci (na rozdíl od mé maličkosti) vyspala vcelku dobře a ráno krom tendence se schovávat jsme na ní už nic jiného nepozorovali. Takže jsme si my neznalci až začínali myslet, že to byli jen nějací psí „poslíčci“, ale i tak jsme jí pro jistotu ještě udělali menší stříšku na bedýnku a spustili „závěsy“, aby se cítila lépe.
Po desáté hodině dopolední začala být taková nervóznější a chtěla ven. Jenže měla zase jen tendece se jít schovat, tak jsme ji vzali domů. Doma se potom chovala jak kdyby potřebovala kadit, přikrčovala se a chodila (holt ne všude se může taková psí slečna vykadit že 😉 ), ale po pár pokusech jsme usoudili, že to nebude to co myslíme a že asi teda rodíme a tak honem do bedýnky a tam už na ni začaly jít viditelné stahy (to bylo tak 10:36 :-D) no a v 10:43 se jí ve stoje narodila první růžová holčička, trošičku jsem jí pomohla, ale jinak vše zvládla sama.Bylo vtipné jak z ní chvíli koukala jen hlavička, která pištěla o sto šest. V tento moment také musel Altajek ven a pak zavřít, protože je to strašný opatrovník a když slyšel ten kvíkot hned se vrhal do bedny a chtěl kontrolovat což se samozřejmě rodící Alasence nelíbilo.  A potom už to šlo ráz na ráz a ani ne za půl hodinky se narodila fialová holčička, pak si trošku dáchla a za nějakých osmdesát minut jsme měli zeleného chlapečka. Všechny tyto štěňátka rodila ve stoje. (Všechna další už při kojení v leže.) No pak jsem chviličku nedávala pozor, otočím se a koukám, ono tam další štěňátko – žlutý chlapeček. Za další půlhodinku červená holčička, další půlhodinka a měli jsme oranžovou holčičku a po zhruba třičtvrtě hodince bílá holčička. A tím jsme si mysleli že končí.
Ale ne, za hodinku a něco se narodil chlapeček. Bohužel byl bez obalu, stahy už nebyly tak silné a on se narodil mrtvý, i když jsme se já i Alásek snažili ho oživit, bylo to marné. A pak byl klid. Ale takový zvláštní Alasenka byla neklidná a i často odcházela od štěňátek.
V deset hodin jsme jeli dělat kontrolní ultrazvuk (i se štěníky neboť bez nich nechtěla, jak jinak že) a tam jsme zjistili, že má v sobě ještě jedno štěňátko. Dostala tedy oxitoxin a za chvíli začala přímo na veterině (opět ve stoje) rodit. Porodila velikou (musela jsem jí s ní pomáhat) holčičku bez obalu, také už mrtvou. Tentokrát nechala oživování jen na mě, ale už se nezadařilo. Takže šup znovu udělat ultrazvuk, hlavně kvůli „zapomenuté“ placentě. Nekonalo se žádné překvapení, placenta tam byla, ale za pár okamžiků už jsme byli překvapení všichni, protože v té placentě byly nějaký žebra, takže další štěňátko. Ultrazvuk žádnou akci neukazoval a tak jsme ani nečekali, že by mohlo být živé .Na Aláska stále nepřicházeli stahy, jen si ze mě dělala sedačku :-), už už jsme se chystali na cestu domů s tím, že porodí doma. Jenže Alásek z ničeho nic začla tlačit a za chvíli byl na světě poslení modrý chlapeček, který mi lehce po třiadvacáté hodině vypadl přímo do ruk (opět rodila ve stoje) a k našemu velikému překvapení byl živý. Alasenka byla už dosti vyčerpaná a tak jsem jej z placenty vytahovala, promasírovala a osušila, pod jejím dohledem, já. Všichni jsme byli už neskutečně unavení, ale díky tomu modrému prckovi i neskutečně šťastní. A tak se narodil Atrej – hrdina našeho nekonečného příběhu, který měl tu čest být pojmenován naší skvělou paní veterinářkou.

A tak naše super a nejlepší fenka Alasenka porodila 10 štěňátek a 8 z nich je živých, nádherných, neskutečně ukňukaných, zdravých a čile se majících k světu. Strašně moc si Aláska vážíme a jsme na ni hrdí a pyšní jak to všechno zvládla a nezbývá nám než se sklonit nad její neskutečnou důvěrou v nás lidi, jak během porodu jednotlivých štěňátek tak i při následné péči o ně.

A co z toho pro nás „majitele“ plyne? Ačkoliv je náš Alásek plachá, nedůvěřivá a ona i Altaj neskutečně rozmazlení posteláčci, že to asi snad neděláme zas tak špatně, když je jejich láska a důvěra v nás tak veliká, jak nám ukazují při mnoha příležitostech.

Naše Šíša je skvělá maminka a všechna její štěňátka jsou ty nejkrásnější a nejskvělejší.

Takže máme 8 malých „krtečků“, už teď je každé štěňátko jiné a naprosto úžasné. Nejmenší jsou bílá a červená holčička, ale také jsou to největší jedlíci a málokdy je je vidět někde jinde než přisáté u maminky. Bílá holčička u toho nádherně mlaská a krásně píská 😉 , červená se zase nemůže přisát jen tak, protože lepší je podtlačit se pod všema, přitulit se k bříšku a sourozencům dělat podložku. Spravovat ji nemá cenu, stejně to pokaždé dopadne stejně :-D. Růžová a fialová holčička jsou klidné a skoro o nich není vědět, hlavně fialová je až přehlídnutelná, růžová je zatím z holčiček nejsvětlejší a umí super „mňoukat“. Oranžová holčička je největší z holek, velký jedlík a úžasný tulič k maminčině hlavě kam si chodí velice často zdřímnout. Zelený chlapeček rád spává trošku bokem od všech a má asi nejnáročnější techniku sání – přisát a pořádně odtáhnout kam až to pacičky dovolí a znovu, také je poté řádně unavený a dlouho spinká. Žlutý chlapeček je největší, umí krásně spinkat a ze začátku se vůbec nechtěl smířit s tím, že ty „dveře“ kudy se dostal na svět už jej zpátky do bříška nepustí a tak to usilovně zkoušel a vůbec mu nevadilo, že se na něj valí další štěňátka nebo plodová voda. Modrý chlapeček je taky obřík a jen o fous menší než jeho žlutý bráška. Ze všech štěňátek má nejdelší srst (po tátovi Attilkovi), která se mu už teď lehounce vlnkuje.

A i naše paní veterinářka se sestřičkou uznaly, že takové prďochy ještě nezažily :-D. Oj, jak ti prdí a smrdí to se jen tak nevidí 😀 a už vůbec necítí.

Od sobotního odpoledně už je opět Altajek doma, nejdříve k bedýnce moc nesměl, on totiž jak někdo kňučí je ten největší řešitel, ale po učichání štěňátka a dlouhé noci plné vysvětlování už není tak akční a jen mě upozorňuje, že tam někdo „naříká“ a že bych to jako měla teda řešit. Je to zkrátka vlk starostlivý a náš miláček.

PS: Víte k čemu jsou pánečci? No přece, aby podávali mamince její „zatoulaná“ štěňátka ;-). Jo a po takovým porodu na veterině se tam už i naše Alas cítí v pohodě :-).

Od včerejška 8.11. už i my vidíme a hlavně můžeme cítit jak se štěníci v bříšku hýbají a mají k světu. Z Aláska je krásný váleček, takže doma na ni už ani skoro jinak nevoláme a kupodivu na to úžasně slyší. Jen škoda, že jako všichni naši zvířáci, jakmile vytáhnem „záznamovou“ techniku, tak se na bříšku nepohne ani chloupek :-). Moc si ti teď všichni užíváme a teď je to asi ta nejklidnější zábava :-).

Tak nevím kdo při smyslech si tyhle „potvory“ může chtít pořídit dobrovolně. Vím, že ty historky někdy zní dost vymyšleně a spousta lidí asi nechápe proč ty psy prostě nevycvičíme. Ano, ano, naše vina. A vlastně NE. Tohle je Saarloos – chytřejí, prohnanější, „nezvladatelný“ a tak moc milující až to bolí (doslova 😛). Vzhledem k tomu, že posledních 14 dní se opět ti naši neskutečně „předvádí“ tak se trochu podělím. Hlavně proto, aby bylo vidět, že naše štěnda budou mít v těchto ohledech možnost špičkového vzdělávání od nejlepších učitelů , během pobytu u nás 😀. Jinak dnes vše stihli za ani ne 45 minut. Pochopím že talíře děsně voněly (kuře bylo v troubě a talíře půl metra od ní, to se pak i saarloos splete), o tom že mi prostě museli ukázat správné rozdělávání těch „udělátek“ k zavírání sáčků, to je bez debaty.Zvlášť když ležel takto uzavřený pytlík jen tak na stole. Že pak nemohly ty piškoty nechat nezadělaný a tak je radši s velkým sebezapřením snědli, to by udělal každý. Ale prosím může mi někdo vysvětlit proč padl za vlast ten pytel s „kočkolitem“?

Rychle to letí a tak už i krásné a šikovné děti našeho Altajka chodí na bonitace a stávají se z nich „dospělí“.

Agga Chakotey Rosenwolf a Anika Rose Rosenwolf byli tuto sobotu 21.10.2017 úspěšně zařazeni do chovu – tzn. prošli bonitací.

Moc gratulujeme a cítíme se tak jak jen „táta“ může.

Altajek prostě má všechny děti krásné a úžasné 🙂

Dnes 19.10.2017 nám poštou došel certifikát oznamující, že od 17.10.2017 jsme oficiálně chovatelskou stanicí :

z Rodu vlka

Attilka s Aláskem spolu vrtí ocáskem,
očička jim září když se spolu páří,
pár měsíců počkáme, „ďáblíčků“ se dočkáme.
Kdo nevěří ať tam běží my už máme po večeři,
tak pádíme pod peřinku, pac a pusu za maminku.

Tak jsme dnes (20.9.) nakryli, a jelikož je to „moje“ akce tak samozřejmě zábava od začátku do konce :-). Všem zůčastněným, zainteresovaným i těm kolem moc a moc dík za vše. A ten největší Aláskovi, která snad tentokrát trhla rekord v rychlosti hárání takže „odborníci“ se shodli, že ty štěníky už fakt chce :-).

Opravdu všem moc děkuji a doufám, že pokud věci dopadnou tak nám přijdete s těmi malými „ďáblíčky“ pomoct při rozmazlování.

Attila Ryjan a Alassëa Elenya Narmo

Máte podobnou fotku s Altajkem nebo Aláskem (schválně kdo mimo chovatelky Lenči 😀 ), nebo víte o někom kdo ji má, a nevadilo by Vám se o ni s námi podělit? Pak nám ji prosím pošlete na FB, e-mail nebo sem.
Rádi bysme jim udělali takové jejich fotoalbum, protože  za těch pár let co jsou s námi už, hlavně Altajek, takto či podobně pózovali opravdu mockrát a my zas tak moc nefotíme.

Děkujeme

 

První Srpnový víkend jsme se opět vydali podívat na krásné papoušky, kteří si udělali, jako již poněkolikáté, sraz na Krásném u Šumperka. Tentokrát jsme jeli všichni a mimo kochání se barevnými ptáčky jsme se všichni i smočili a opět si den náramně užili. Tedy až na fakt, že jsme se tam vydali na kole a „psí“ koloběžce. Po cestě tam jsme ztratili zadní blikačku z koloběžky, při odjezdu jsme zjistili, že přední kolo koloběžky je naprosto prázdné a při zpáteční cestě ztratili rukavičku na kolo, ale zase jsme našli tu blikačku :-D.

I tak to byl príma den plný setkání. Potkali jsme čtyřnožce i lidičky z blízkého i vzdálenějšího okolí a opět se s novými seznámili.

A aby toho nebylo málo, ještě k nám přijela v noci Leňule „chovatelka“ naše 😛 a společně jsme se pak v neděli vydali do Zoo Olomouc, kde nás letos nečekaně, naštěstí až ke konci, zastihl déšť. Výlet i celý víkend jsme si náramně užili a ze Zoo si přivezli krásný kalíšek s vlkem.

 

30. a 31.7. jsme díky kámošům Cashovi a Dalmíkovi, a hlavně jejich pánečkům, měli možnost užít si krásné chvíle v okolí Adršpachu a v neděli byli dokonce tak hodní, že s námi prošli i turisticky profláklé Adršpašské skály, za což jim moc a moc děkujeme.

Pro nás to byl super výlet a moc jsme si to užili a vtěsnali neskutečně moc zážitků do necelých dvou dnů :-).
Mohli jsme spát v pohádkové chaloupce, smočit nožky v chladivém potůčku – kam se nám podařilo dostat i ty naše jakovlky. Ikdyž Altoušek se nechal hodně přemlouvat a napoprvé si radši vypůjčil „duši“ (opravdu veliká škoda že jsme se tak smáli a nefotili). Udělali si príma prochajdu na pozdní oběd, během které byla nasbírána večere, vyšlápli si na „zříceninku“, někteří čtyřnožci si smočili kožíšky, pokoukali jsme „hopkání na lanech“ (ano jsem neznalá odborných názvů :-/ ). Alásek se s čtyřnohými hostilely pěkně proběhala po loukách a opravdu si to moc užila.
V neděli jsme se nádherně odpočatí a okouzleni výhledem

vydali vláčkem do Adršpachu. Někteří nedočkavci poctivě poslouchali jestli už jede.

Za Adršpašské skály mají Altajek i Alasenka náš obdiv. Nejenže zvládaly davy turistů i v těsnějších místech, pěkně pózovali ale především šli všude s námi a to i po „žebřících“. Původně jsme takovéto „žebříky“ chtěli vynechat, jelikož Alasenka má s „průhlednými“ schody problémy, ale zkusili jsme a jsme opravdu na oba naše jakovlky nesmírně hrdí. Schody zvládli a to i místa opravdu příkrá, takže klobouk dolů a díky za vaši důvěru v nás, jste skvělí. A také jsme bez problémů prošli uzoučkou Myší díru. Prostě úžašná procházka s bezkonkurenčním výkladem našich průvodců. Náš obdiv a uznání také patří Dalmíčkovi, který zvládal žebříky, lozil po skalách,choval se naprosto úžasně a nakonec ještě když my se vezli zpět vláčkem on to zvládl s pánečkem po svých. Je to malý „pan“ úžasňák, který zraje jak dobré víno ;-).
Po skalách jsme se s Cashem a jeho paničkou vydali na oběd a pak hurá vláčkem zpět do chaloupky. Vlkouši si ve vlaku odpočinuli.
A dokonce jsme po cestě vyfešákovali už i tak nádherného Cashe.
Po cestě troška osvěžení u chaloupky a pak už hurá do přicházející bouřky a domů.

Všem Vám moc děkujeme za super skvělé dva dny.

7.- 9. 7. jsme se společně s „naší“ chovatelkou Lenkou vydali trošku těm našim jakovlkům zpestřit prázdniny a vyzkoušet jejich nervy na Vochtánku, kde se konal Velký Westernový den a tudíž i nějaké to střílení, a to dokonce i z děla. Ale jelikož jsme docela ohleduplní pánečci, tak při výstřelu z děla se šli „vlkouši“ projít na tišší místečko ;-).
Víkend jsme si my i jakovlci užili, trochu se prošli, poseděli v lesním altánku v dešti, pokoukali představení, obdivovali koníky, potkali staré (  😛 ) i nové tváře, užili si nějaký to pomazleníčko (teda čtyřnožci), nespláchly nás deště, stan vydržel déšť, nás i pakovlky a dokonce jsme se i podívali na hrad Potštejn.

Trošičku více opožděně, ale přeci jen si dovolujeme oznámit, že náš Altajek – Altaj Ryjan. Splnil (už loni na den přesně :-D) podmínky pro udělení titulu International Beauty Champion – Mezinárodní šampion krásy.

Tak snad se na mě za to kluci a Janča nezlobí, že to sem dávám až teď, ale když už jsme tak dlouho čekali až to bude oficiální tak to moje zdržení už třeba nebylo tak hrozný :-). Hlavně proto, že všichni moc dobře víme jaký je Altošek úžasňák ve všech ohledech.

My holky Altoškovi i pánečkovi Davidovi a chovatelce Janči gratulujeme a dmeme se pýchou :-).

 

 

 

I letos jsme se zůčastnili Holba pivovarské čtvrtky.

My dospěláci jsme šli zas jen tak jako vždy, ale zbytek smečky to letos pojal v opravdu módním stylu :-).
Počasíčko bylo tak akorát výletový, no možná by bylo fajn o trošku tepleji, ale aspoň jsme letos nezmokli takže super :-). Vlkouši se líbili, někdy až moc což se zas nelíbilo mě :-/. Je fajn mít o něco zájem, ale lidi přemýšlejte u toho. Možná Vás psi ustojí a vyjde Vám to, ale pak se nedivte, že se to pánečkům nelíbí. A některým víc než ostatním ;-).
Moc jsme si to užili, hlavně Altošek mazleníčko od hasičů, ikdyž i Alasenka nějaký to pohlazení „nedopatřením schytala“ ;-D.

Takže příští rok zase.

 

Každý to vzal po svým, ale oběma to moc sekne – Saarloosáci Holbáci.

17.1.2017 jsme se společně s Altajkem vydali poprvé za dětmi do školy. Druháčci byli úžasní a rodiče se pak snad nezlobili za nějaké ty chlupy navíc, které si děti z vlastní iniciativy braly na památku :-). Altošek byl šikula vše prozkoumal, nechával se hladit, cvičit a k dětem se choval velice opatrně.

Ve sněhu a s naší Šíšou Alasísou se pak pěkně vyřádil a dobil energii.

 

PF 2017