23.1.2016 jsme se rozhodli vstávat brzyyyy a udělat si výlet do Prahy, aby si mohl Altajek, po celoročních účastech na výstavách, vyzvednout ocenění – PES ROKU 2015 – 3.místo v FCI skupině I.
Inu proč si takhle v sobotu nevstávat už o půl čtvrté ráno a v -14°C si to něco lehce přes tři hodinky neuhánět v autě s dvěma saarloosky ku Praze. Alásek jela s námi, přeci jen občas potřebujeme více „hlídání“ než je aktuálně možné. Cestu jsme zvládli bez zastávek a v pohodě, takže snad kupodivu poprvé jsme se saarloosáky přijeli někam dřív, inu nevyužité časy „přestávek“. V Praze nás hned po příjezdu překvapilo sněžení a Altajka namrzlá nájezdová plošina pro kočárky vedle schodů :-D, někdy vás ani 4 tlapky neudrží na místě ať se snažíte sebevíc.
Dopoledne jsme se zůčastnili předávání cen PES ROKU 2015, kluci si dokonce i doběhli na pódium a užívali si svých 15 minut slávy ve světle kamer a reflektorů. Alásek zaujala výhodnou pozici pod stolem a velmi ocenila ubrus až na zem, dokonce se chvílemi cítila až tak v pohodě že i sem tam vylezla zkontrolovat situaci, očuchat nějaké lidičky a kupodivu si i vzala pár dobrůtek od naší milé spolusedící.
Když už jsme se rozhodli pro tak dlouhou cestu, rozhodli jsme, že to spojíme i se soutěží Šampion Šampionů 2015, která se konala tamtéž jen v odpoledních hodinách. Bohužel mezi Psem roku a Šampionem byla docela velká prodleva, která nám ani ostatním náladu moc nezvedla a vysokopražské ceny občerstvení také ne ;-). Co se týče časových prodlev mohla být organizace přeci jen lehce lepší.
Šampion Šampionů byl pro nás premiérovou akcí. Nejdříve se v kruhu vždy posoudili všichni přihlášení pejsci z každé FCI skupiny dohromady – byli dva kruhy a tak se posuzovali vždy dvě FCI skupiny zaráz. Každou skupinu posuzovali zároveň dva rozhodčí a ti podle počtu pejsků pak vybrali 8, 16, 32 nebo 64 vždy nejlepšího z plemene plus další „do počtu“ pokud bylo méně plemen než počet postupujících pejsků. Takto vybraní pejsci postoupili do dalšího kola, kde proti sobě v dané FCI skupině nastoupili vždy dva pejsi – určení losem, jeden „červený“ a druhý „zelený“. V tomto kole posuzovalo zároveň pět rozhodčích, kteří byli odděleni zástěnami – oba pejsci se jim předvedli a oni hlasovali pro „zeleného“ nebo „červeného“ a ten s více hlasy postoupil dále – tzv. „náhlá smrt“. Tento „duel“ pokračoval tak dlouho, dokud nebyli vybráni první tři ve skupině. Vítěz dané FCI skupiny pak postoupil do finále. Na úplného vítěze jsme bohužel nečekali, neboť vítěz za FCI I byl vybrán až kolem čtvrté hodiny odpoledne a nás čekala ještě nejméně tříhodinová cesta domů. Altajek „prohrál“ v duelu s Německým ovčákem, který nakonec skončil jako třetí nejhezčí za FCI I. Druhá ve skupině skončila fenečka Československého vlčáka a vyhrál Australský ovčák, který postoupil do boje o vítěze Šampiona šampionů.
Tak jsme se rozloučili a po kraťounké venčící procházce se vydali na cestu směr domů.
Tentokrát byla naše cesta dlouhá a pomalá. Jeli jsme v závěsu za sněhem až do Mohelnice kde jsme i my vjeli do sněžení, tak byly cesty neuklizené a jen někteří „blázni“ jezdili rychleji.
Celkově můžu říct, že jsem možná od této dle mě prestižní akce čekala něco více, i když se pořadatelé snažili a určitě nebylo lehké vše naplánovat a provést. Upřímně jsme „litovali“ majitele i pejsky z ostatních skupin vzhledem k pokročilému času a jejich cestě domů. Největším přínosem byla asi paradoxně tato cesta pro Aláska, která byla sice jen jako doprovod, ale i tak ji to velmi pomohlo při jejím otrkávání a všem nám dělala svým chováním radost. A perlička na závěr? Jako snad vždy při představování plemene v pro nás závěrečném duelu i tady byl Altajek představen jako Saarloosův ovčák, i když to bylo hned opraveno a v katalogu jsme byli jako Saarlosův vlčák . Vím jsou to kravinky, ale se vším kolem to pak trošku zamrzí, obzvláště když v poslední době se Saarloosci více a více účastní výstav i jiných psích akcí.
Tak saarloosáci co ty naše zlatíčka trošku víc představit světu, aby je i svět „profesionálů“ a „znalců“ začal brát vážněji ;-).
